Na konci samoty / Benedict Wells ; přeložila Michaela Škultéty

Přeloženo z němčiny

Po pádu z motocyklu se Jules probírá v nemocnici a zpětně rekapituluje svůj život. Vybavuji se mu vzpomínky na nejprve šťastné dětství, v němž vyrůstá po boku starších sourozenců, sestry Liz a bratra Martyho. Zlom ale přichází ve chvíli, kdy jim po autonehodě zahynou oba rodiče. Všichni tři proto nedobrovolně odcházejí do internátní školy a jejich cesty se postupně rozcházejí. Jules se stále častěji uzavírá do svého imaginárního světa, kam je ostatním vstup zakázán. K jeho zásadní proměně dochází až tehdy, když si do jeho lavice přisedné nová, rusovlasá spolužačka Alva, z níž bez ohledu na kostěné brýle a poněkud zakřiveně rostlý zub v horní čelisti dýchá jakási oduševnělá něha a krása. Jules a Alva se zvolna sbližují, k čemuž jim vydatně napomáhá jejich vřelý vztah k hudbě a literatuře, zároveň v nich ale přetrvává hluboká, traumatická bolest a smutek, neboť i Alva prožila ztrátu blízkého člověka. V rozpětí následujících téměř třiceti let popisuje autor další osudy těchto dvou protagonistů, kteří náhle k sobě mají nesmírně blízko, jindy jsou zase až příliš vzdáleni, nebo si staví vzdušné zámky iluzí a představ, jež jsou pak nemilosrdně zbořeny - a rozehrává tak velký milostný příběh, v němž se sčítají naděje a ztráty, radost i zoufalství.

Čtvrtý román současného německého prozaika sleduje životní příběh melancholického, stále uvažujícího muže od jeho dětství až po dospělá léta, v nichž se ocitne "na konci samoty" a je nucen se vyrovnat se svým osudem. Cena Evropské unie za rok 2016.